Blog · 29. 8. 2026
Svět, kde čerti nejsou vtip
Tentokrát bych rád představil za sebe knihu samotnou – Cesty Kabanu, můj debut u Fantom Print. Ghan se mi vynořil dřív než celá hora Kaban. Kluk, kterého si vezmou k sobě čerti, vyrůstá mezi nimi – a přesto k nim nikdy doopravdy nepatří, protože na kůži nosí znamení, které mu jednou zachrání život a jindy si za to vezme krutou daň. Tahle jedna scéna, jeden obraz, stála na začátku všeho. Svět kolem ní jsem stavěl až potom.
Čerti, co mají vlastní politiku
Nechtěl jsem, aby čerti a hejkalové v knize byli jen kulisa nebo šprým, jak to ze slovanského folkloru běžně známe. V Cestách Kabanu jsou to frakce s vlastní hierarchií, zájmy a pravidly přežití – něco mezi rodem a politickou stranou, kde se nezradí jen tak z nudy, ale protože je v sázce moc a přežití celé komunity. Když do toho vstoupí kluk, který mezi ně nepatří ani krví, není to pohádka o přijetí. Je to otázka, kolik takový svět vůbec dovolí odchylek od pravidel, než tě rozdrtí.
Nad tím vším stojí ještě jedna věc, o které toho zatím moc neprozradím – tajemný Krystal, silueta v pozadí, která do osudů zasahuje po svém a nikomu se nezodpovídá.
Svět jsem stavěl shora dolů
Než jsem napsal první větu příběhu, měl jsem hotový celý svět – a myslím to doslova odshora. Nejdřív kontinenty, tektonické desky a mořské proudy, protože ty rozhodují o podnebí, a podnebí rozhoduje o tom, kdo kde vůbec může žít. Pak historie světa a jednotlivých ras, jazyky, a teprve nakonec drobnosti v konkrétních místech, které jsem potřeboval upřesnit, protože je příběh vyžadoval. Čtenář z toho uvidí na stránce jen zlomek, ale díky tomu za tím zlomkem něco skutečně stojí.
Mapa, která začala v Inkarnate
Než jsem napsal první stránku, měl jsem už rozkreslenou horu Kaban a její okolí – navrhoval jsem si mapu sám v Inkarnate a pár dalších nástrojích, spíš jako pracovní pomůcku, ať se mi svět v hlavě nerozjíždí do všech stran. Tu část mapy, která je důležitá pro první díl, pak nádherně převedla do finální podoby Karolína Kufová, stejná ilustrátorka, která má na svědomí i obálku a černobílé ilustrace uvnitř knihy. Bez jejího rukopisu by kniha vypadala úplně jinak.
Zbytek worldbuildingu je mnohem míň digitální, než by člověk čekal – většinou papírové poznámky rozvěšené na dvou nástěnkách, pár bloků na větší nápady a párkrát do roka tabulka v Excelu, když si potřebuju srovnat časovou osu nebo kdo komu co dluží.
Drsnější svět pro dospělé čtenáře
Cesty Kabanu nejsou pohádka na dobrou noc. Píšu je se stejnou upřímností jako všechno ostatní – ať už je to horor, post-apo nebo erotika – a nesnažím se nic zjemňovat jen proto, že se to odehrává ve fantasy kabátě. Když ve světě, který bere čerty vážně, dojde na násilí nebo kruté rozhodnutí, chci, aby to i vážně bolelo – ne aby se to za pár stránek vygumovalo, jako by se nic nestalo. Fantasy navíc bývá automaticky vnímaná jako žánr pro mladší čtenáře, a já jsem chtěl hned od první stránky dát jasně najevo, že tahle kniha je určená dospělým. Nejde mi o šokování pro šokování – jde o to, že svět, kde má přežití cenu, tu cenu musí čas od času i vybrat.
Pod tím vším ale Cesty Kabanu vyprávějí o něčem mnohem obyčejnějším než o čertech a magii – o hledání vlastní identity, o přijetí mezi tvory, kteří jsou jiní než ty, o odpuštění, o zlobě, která tě dokáže proměnit, a o utrpení i o tom, jak najít klid ve chvíli, kdy se zdá, že je všechno ztracené.
Co bude dál
Cesty Kabanu jsou prvním dílem série Lesočert, která zdaleka nekončí tam, kde končí tahle kniha. Bez spoilerů: hoře Kaban ani Krystalu ještě zdaleka nedošly otázky, na které chci odpovědět, a Ghanův příběh má před sebou pořádný kus cesty.
